.png)
Follow my blog with Bloglovin
Anglie, Velká Británie, Spojené království... Tahle země byla vždy na mém "bucket listu", o kterém možná jindy, míst, kam se chci jednou podívat, no a když mě k sobě pozvala na návštěvu kamarádka, co tam studuje, Sandra, jednoduše nešlo říct ne! Ihned po tomhle návrhu, jsem všechny doma informovala, co za skvělou příležitost se mi naskytlo. Věci se daly do pohybu, za chvíli se kupovala letenka, kterou jsem dostala k narozeninám, bylo stanoveno datum a už jsem se mohla těšit na své letní (srpnové) dobrodružství.
Letěla jsem z Prahy do Birminghamu, kde čekala Sandra a společně jsme se vydali do Worcesteru, kde studuje a bydlí. Prvních pár nocí jsme trávily na kolejích a pak jsme společnými silami zahájili stěhování do domečku.
Každopádně, jak jsem vlastně tohle dobrodružství pojala? Myslím, že tohle bylo hlavně mé první cestování bez rodičů (někam za hranice), a proto jsem to nepociťovala ani jako dovolenou, ale spíše takový poznávací výlet. Ne takový na jaký jezdíte s cestovkou, ale takový, že prožijete cokoliv co se daný den naskytne.
Naplánovaly jsme si celkem 2 výlety, z toho se jeden ani neuskutečnil, ale v Anglii jsem určitě nebyla naposledy, takže mě to ani nějak zvlášť nemrzí. Moje podmínka byla navštívit Stratford nad Avonem, rodné místo Shakespeara, kterého zbožňuji. Ve Stratfordu zjistíte jak moc turistické město to je, že opravdu dokážou žít z toho "shakespearovského" turismu, ale proč taky ne, že? Po celém městě máte na sloupcích mapky, kde jsou vyznačena důležitá místa. Když jsme jednu takovou mapku studovaly a rozhodovaly se kam jít, přišel k nám "pouliční prodavač" a nabízel nám, celkem obsáhlou brožurku, s místy, která navštívit. Brožura dokonce obsahovala i mapku, ale nám se nechtělo nic platit, tak jsme se snažily z rozhovoru vyvlíknout a dělat, že jí vůbec nepotřebujeme. Prodavač se nedal odbýt, ale když nakonec řekl, že celá brožura je zdarma, tak jsme roztály a hned si ji vzali (komičnost celé situace si jistě dovedete představit, i prodavač se "nám" smál). S brožurou jsme tedy prošly všechna důležitá místa a celý výlet nakonec zakončily na kafi.
Další plánovaný výlet byl Oxford, ale ten se kvůli nedostatku financím, nakonec neuskutečnil.
Sandra měla během mého pobytu i směny v kavárně, takže jeden den byl celý jen na mě. Prošla jsem si Worcester, a prošla jsem také všechny zverimexy v okolí, protože mě vždy udivovala rozmanitost zboží, které mají tyhle zahraniční obchody. Nakonec jsem průzkum města chtěla zakončit v Primarku, kam jsem původně šla JEN pro svíčky, no a z toho se vyklubal nákup oblečení a nějakých těch svíček. Při platbě mi odmítli dokonce kartu (hned 5x), takže jsem dodatečně musela řešit problémy s kartou. Nakonec to dobře dopadlo a nákup jsem si odnesla, ale po zbytek pobytu jsem byla paranoidní, jestli mi kartu zase někde neodmítnou. Paranoidní jsem ještě dnes! Na zklidnění nervů jsem zašla do Shakeaway, skvělý podnik, který nabízí snad milion druhů smoothies a jiných shakes.
Jiný den jsme zašli na rapové vystoupení, jednoho ze Sandřiných kolegů, což se později zvrtlo ve vymetání klubů a poznávaní nových lidí.
Taky jsme se rozhodly zajít do kina na nového Spidermana. No nebudu lhát, i když jsem si na angličtinu za posledních pár let tak nějak dost zvykla, stejně jsem se bála a říkala si "Co když tomu nebudu rozumět?" Nakonec jsme se bála vlastně zbytečně. Taky jsem dostala snížené vstupné, protože prodavač si o mě myslel automaticky, že jsem student (což jsem v té době nebyla).
A když už jsem u toho šetření, tak jsme navštívily také katedrálu ve Worcesteru, vstupné na věž bylo 4 libry a dalo se to koupit u automatu kartou. Když jsem platila já, tak mi to opět odmítlo kartu, ale lístek mi vyjel i tak.
Cesta domů mi trvala něco málo přes 10 hodin, měla jsem problém s odbavením na letišti, moje taška byla vybrána ke kontrole, můj let měl přes hodinu zpoždění, v bezcelní zóně mě rozbolela hlava (a ano jsem ten člověk co si nekoupí vodu za 70,- kč), na záchodech byla půlhodinová fronta a jediné pozitivní bylo, že jsem seděla u okna, což jsem si moc užila. V Česku měl zase zpoždění vlak, a tak se má cesta domů velmi protáhla. Nakonec jsem dojela, rozdala to málo suvenýrů co jsem nakoupila a blažila se z pocitu, že jsem vycestovala.
Jestli se mi tam vlastně líbilo? No jasně! I když bylo hodně problémů, nakonec to byl úžasný zážitek, zbožňuji jejich architekturu a to jací jsou tam lidi, doma jsem byla zklamaná z toho jací někteří češi jsou... Určitě pojedu zase zpátky. S bratrancem už teď plánujeme, že pojedeme do Londýna a na spoustu výletů kolem. Jinak to byla skvělá zkušenost a uvědomění si, že to cestování zvládám dost dobře i sama :) takže tohle určitě nebude poslední článek, kde jsem vycestovala bez dozoru dospělých.
Letěla jsem z Prahy do Birminghamu, kde čekala Sandra a společně jsme se vydali do Worcesteru, kde studuje a bydlí. Prvních pár nocí jsme trávily na kolejích a pak jsme společnými silami zahájili stěhování do domečku.
Každopádně, jak jsem vlastně tohle dobrodružství pojala? Myslím, že tohle bylo hlavně mé první cestování bez rodičů (někam za hranice), a proto jsem to nepociťovala ani jako dovolenou, ale spíše takový poznávací výlet. Ne takový na jaký jezdíte s cestovkou, ale takový, že prožijete cokoliv co se daný den naskytne.
Naplánovaly jsme si celkem 2 výlety, z toho se jeden ani neuskutečnil, ale v Anglii jsem určitě nebyla naposledy, takže mě to ani nějak zvlášť nemrzí. Moje podmínka byla navštívit Stratford nad Avonem, rodné místo Shakespeara, kterého zbožňuji. Ve Stratfordu zjistíte jak moc turistické město to je, že opravdu dokážou žít z toho "shakespearovského" turismu, ale proč taky ne, že? Po celém městě máte na sloupcích mapky, kde jsou vyznačena důležitá místa. Když jsme jednu takovou mapku studovaly a rozhodovaly se kam jít, přišel k nám "pouliční prodavač" a nabízel nám, celkem obsáhlou brožurku, s místy, která navštívit. Brožura dokonce obsahovala i mapku, ale nám se nechtělo nic platit, tak jsme se snažily z rozhovoru vyvlíknout a dělat, že jí vůbec nepotřebujeme. Prodavač se nedal odbýt, ale když nakonec řekl, že celá brožura je zdarma, tak jsme roztály a hned si ji vzali (komičnost celé situace si jistě dovedete představit, i prodavač se "nám" smál). S brožurou jsme tedy prošly všechna důležitá místa a celý výlet nakonec zakončily na kafi.
Další plánovaný výlet byl Oxford, ale ten se kvůli nedostatku financím, nakonec neuskutečnil.
Sandra měla během mého pobytu i směny v kavárně, takže jeden den byl celý jen na mě. Prošla jsem si Worcester, a prošla jsem také všechny zverimexy v okolí, protože mě vždy udivovala rozmanitost zboží, které mají tyhle zahraniční obchody. Nakonec jsem průzkum města chtěla zakončit v Primarku, kam jsem původně šla JEN pro svíčky, no a z toho se vyklubal nákup oblečení a nějakých těch svíček. Při platbě mi odmítli dokonce kartu (hned 5x), takže jsem dodatečně musela řešit problémy s kartou. Nakonec to dobře dopadlo a nákup jsem si odnesla, ale po zbytek pobytu jsem byla paranoidní, jestli mi kartu zase někde neodmítnou. Paranoidní jsem ještě dnes! Na zklidnění nervů jsem zašla do Shakeaway, skvělý podnik, který nabízí snad milion druhů smoothies a jiných shakes.
Jiný den jsme zašli na rapové vystoupení, jednoho ze Sandřiných kolegů, což se později zvrtlo ve vymetání klubů a poznávaní nových lidí.
Taky jsme se rozhodly zajít do kina na nového Spidermana. No nebudu lhát, i když jsem si na angličtinu za posledních pár let tak nějak dost zvykla, stejně jsem se bála a říkala si "Co když tomu nebudu rozumět?" Nakonec jsme se bála vlastně zbytečně. Taky jsem dostala snížené vstupné, protože prodavač si o mě myslel automaticky, že jsem student (což jsem v té době nebyla).
A když už jsem u toho šetření, tak jsme navštívily také katedrálu ve Worcesteru, vstupné na věž bylo 4 libry a dalo se to koupit u automatu kartou. Když jsem platila já, tak mi to opět odmítlo kartu, ale lístek mi vyjel i tak.
Cesta domů mi trvala něco málo přes 10 hodin, měla jsem problém s odbavením na letišti, moje taška byla vybrána ke kontrole, můj let měl přes hodinu zpoždění, v bezcelní zóně mě rozbolela hlava (a ano jsem ten člověk co si nekoupí vodu za 70,- kč), na záchodech byla půlhodinová fronta a jediné pozitivní bylo, že jsem seděla u okna, což jsem si moc užila. V Česku měl zase zpoždění vlak, a tak se má cesta domů velmi protáhla. Nakonec jsem dojela, rozdala to málo suvenýrů co jsem nakoupila a blažila se z pocitu, že jsem vycestovala.
Jestli se mi tam vlastně líbilo? No jasně! I když bylo hodně problémů, nakonec to byl úžasný zážitek, zbožňuji jejich architekturu a to jací jsou tam lidi, doma jsem byla zklamaná z toho jací někteří češi jsou... Určitě pojedu zase zpátky. S bratrancem už teď plánujeme, že pojedeme do Londýna a na spoustu výletů kolem. Jinak to byla skvělá zkušenost a uvědomění si, že to cestování zvládám dost dobře i sama :) takže tohle určitě nebude poslední článek, kde jsem vycestovala bez dozoru dospělých.
Jak jste na tom vy ostatní a cestování bez "dozoru"? :)
Žádné komentáře:
Okomentovat