Na návštěvu Adršpachu v zimě jsem se těšila hned od doby, co jsem si to vymyslela. Toto místo jsem za svůj život navštívila už několikrát. Vždy jako takový letní výlet, když se chcete do skal schovat před nesnesitelným horkem, protože jak je známo, mezi skalami je chladno. No a pak se do těch skal chci vydat v únoru a ještě v tom jediném týdnu, kdy mají být neuvěřitelné mrazy? Věřte mi, že s těmi mrazy jsem vůbec nepočítala, ale vlak už byl zaplacený a já opravdu nechtěla měnit datum a riskovat, že tam dojedu až už tam nebude ani sníh, takže jsme se vydali do Pardubic a od tam další den na Adršpach.
Z Pardubic jsme vyjížděli kolem osmé s termoskou, domácími bagetami, penězi a hlavně mapou, která nám nakonec stejně byla úplně k prdu, jelikož mapa adršpašských skal byla opravdu mrňavá (co čekat, když to není mapa skal, ale okolí. Od začátku cesty mě strašně stresovaly vlaky. Měli jsme 4 přestupy a navazovalo to na sebe opravdu těsně, takže když bude mít zpoždění jeden, můžeme se s Adršpachem rozloučit. Táta mě sice uklidňoval, že ty vlaky na sebe čekají, jinak by neměli koho vozit, ale víte jak... pokazit se může cokoliv. Nakonec jsme se tam přece jen nějak dokodrcali a mohlo se jít na to.
Jako první věc... museli jsme jít hledat záchod, na který jsem nakonec ani nešla, protože jsem to nezvládla už ve vlaku. No prý jsem o hodně přišla, jelikož byly moc pěkné a dokonce voňavé! V INFO centru jsem dokonce objevila mapku skal zdarma, tak jsem si jí hned vzala. Co kdybychom se na té jedné trase ztratili, že!? Pak jsme zaplatili vstup a kochání se mohlo začít. Vybrali jsme si v podstatě tu jedinou trasu, která provede celým Adršpachem, zelenou. Nejlepší na tom bylo, že v celých skalách nebyla ani noha! Procházeli jsme se mezi skalami, nefoukalo a padal hustý sníh, padal úžasně pomalu, což miluju, takže já jsem nemohla být nadšenější, i když jsem nevěděla, jestli se mám držet zábradlí a nerozflákat se nebo zakrývat foťák, aby na něj nesněžilo.
Taky jsem měla za to, že tam totálně zmrznu, takže jsem se navlékla až jsem vypadala jako brambora (tím samozřejmě myslím, že jsem měla dvoje ponožky (termo a ty nejtlustší co nosím na brusle), svetr s norským vzorem a pod ním tričko, termo legíny a džíny... no a dokonce jsem si koupila i novou čepku, ve které prý vypadám jako oliheň... takže super ne?). Nakonec jsem si nemohla na zimu ani stěžovat, protože jediné místo, kde jsem zmrzla byly tváře "líca". Dokud jsme byli v pohybu, tak nám bylo dobře. Čaje v termosce jsme se za celou dobu ve skalách dotkli jen jednou. Všechno jídlo a pití jsme si nechali na cestu zpátky. Když už jsme se rozhodovali, jestli už pojedeme zpátky do Pardubic, tak jsme začali potkávat čím dál více lidí a nakonec jsme narazili na zástupy a fronty u kasy.
Ve vlaku jsme vypadali jako extrémní turisti, protože jsme vytáhli jídlo a pití a vysloveně se roztáhli na místě pro 4 se vším co jsme měli. I když ve vlaku topili, tak jsme stejně totálně vymrzli a nakonec to musela zachránit sprcha a postupné rozmrazování čajem.
Koneckonců jsem s výletem neskutečně spokojená, už jen z toho důvodu, že dopoledne tam nebyla ani noha, což jako NElidomil dost oceňuji, a taky kvůli počasí, protože v zimě je to tam neuvěřitelně krásné a do toho to pomalé sněžení, prostě úžasné. Takže pokud bydlíte někdo blízko nebo máte nějakou možnost se tam ještě letos v zimě podívat, tak si určitě zajeďte, protože tohle nemá chybu.
