Sedím, přemýšlím a snažím se zhodnotit uběhlé 3 ročníky strávené na festivalu B4L a přitom poslouchám hudbu, která mě na festival vrací a cítím se zase jako tam a zároveň se nemůžu dočkat dalšího ročníku. No znáte to, ty krásné dny plné zábavy skončí a vy už se nemůžete dočkat dalšího ročníku, nejlépe aby předprodej začal už další den a vy jste měli pojistku, že příští rok tam nebudete chybět. Touhle srdcovkou je pro mě Beats For Love, kde jsem se poprvé ocitla před třemi lety a teď mám pocit, že už nikdy nemůžu chybět. No a v tomto článku bych chtěla shrnout nějaké mé pocity a celkově zhodnotit tento zážitek, který je pro mě opravdu na celý život.
Poprvé jsem se na festivale ocitla před třemi lety, když mě vytáhli bráchové, prej je to sranda a stejně už nějaký ten čas slintám nad headlinery na plakátech, které byly přítomné po celé Ostravě. Říkala jsem si, že půjdu jen na ten jeden den, kdy měl být na scéně Sigma, u pokladny jsem ale zjistila, že jednodenní vstupenky jim došly a jelikož jsem v životě na festivalu žádném nebyla, tak jsem tam šla jako socka asi s dvěma stovkama, takže mi nakonec bráchové museli koupit vstup na celý festival. No prostě trapas, ale nebýt toho, že mě uvrtali, tehdy jen na 3 dny, tak bych nezjistila jaký úžasný pocit a zážitek to je, za to jsem jim ohromě vděčná!
Ironií je, že jsem se strašně těšila na Sigmu a byl to snad jediný důvod proč jsem tam chtěla jít, mě nakonec úplně nejvíce zklamal. Z organizačního hlediska to byla katastrofa a nejednou jsem byla málem ušlapaná v prachu pod nohama tlačícího se davu. Jeho set byl taky zklamáním, ale nakonec jsem objevila plno jiných interpretů, které jsem neznala a dneska, když jsou někde poblíž na akcích, tak si říkám, že bych neměla chybět. Svůj první rok jsem taky totálně promokla uprostřed vystoupení, ale když stojíte hned u pódia a za vámi se tlačí milion lidí, tak prostě nemůžete odejít a po pár minutách je vám úplný párek, že nevíte jestli jste tak moc mokří nebo jste se počůrali, takže se pařilo dále, doma jsme byli v půl třetí ráno a máma ani nezaregistrovala, že jsem se v půl třetí fénovala. Top. Mým dalším průlomem bylo používání ToiToiek... mám dost problémy i s veřejnými záchody, takže Toiky pro mě nikdy nepřicházely v úvahu, ale když musíte, tak prostě musíte! Nakonec to nebylo tak hrozné, teda pokud jste lovec perel a zadržíte dech na 11 minut, nebo alespoň po dobu, co se musíte vyčůrat, tak jste v pohodě.
Po skončení tohoto ročníku bylo jasné, že lístky na další rok kupuji už v předprodeji hned ten den co do něj půjdou.
Ano, jsem ten člověk, co si koupí lístky, i když ještě vůbec neví kdo bude příští rok vystupovat. Koupím si to hlavně protože mě tahle hudba baví a objevovat nové interprety je kolikrát lepší než se zklamat na těch co znám. Jo a navíc jsou lístky v předprodeji prostě levné. Při nejhorším se dají vždy prodat. Ale i přesto, že jsem nevěděla kdo bude vystupovat jsem nakonec zklamaná nebyla, naopak. Ti interpreti co přijeli a vystoupili byli prostě neuvěřitelní + atmosféra davu + show, které předvedli. Při tomhle combu zapomenete, že prší, že vás bolí nohy nebo záda, nebo že vám jede tramvaj. Ale kdo, že to vlastně ten minulý rok vystupoval? Hlavním headlinerem byl Fatboy Slim, na scéně je dlouho, není už taky nejmladší, ale přece jen předvedl úžasnou show, kde lidem nevadil ani déšť, neskutečně mě nadchl a pobavila jsem se na maximum. Minulý ročník byl zase průlomový i ve své délce, kdy se poprvé roztáhl do 4 dnů a také se zvětšil areál festivalu v Dolních Vítkovicích, přibyly nové plochy a pár stagí navíc. Pro mě to byl také nejnáročnější ročník, jelikož v jeho průběhu měl můj bratr promoce, takže jsem jeden den přišla v půl čtvrté ráno domů a hned v 7 jsem už seděla v autě do Žiliny. Vzhledem k tomu, že to byla i alkoholová noc, tak si dokážete představit tu cestu autem... Naštěstí se nic nestalo a i auto zůstalo čisté. Po promocích jsem zase spěchala na festival, protože měl vystupovat můj oblíbenec Sigala, opět, tuhle show jsem si užila na max a doteď na ní vzpomínám.
Vstupenky na další ročník byly trochu obtížné, protože jsme se nedostali ani k první vlně...
Dobře, zase tak tragické to nebylo, koupili jsme je ve druhé vlně, ale zase za víc peněz no... prajzák prostě.
Tento roční, který se odehrával toto léto 2018 jsem zažila opravdu multižánrově. Jo sice jsem většinu času strávila na Love Stagi, která je hlavně pro velké interprety, ale je taky multižánrová, takže jsem vyzkoušela opět všechno. Nejlepší byl přítel, který chtěl pořád chodit na DNB (drum and bass), ale pokaždé, když tenhle žánr hrál, tak jsem se ocitla sama s kamarády a on nikde, takže jsem zažila více DNB než on a to jsem ani nechtěla, protože se mi tenhle styl nikdy moc nelíbil, ale když už jsem tam teda byla, tak jsem se bavila a kupodivu jsem si ho nakonec oblíbila. Co mě ale naštvalo byly zvýšené ceny opravdu u všeho v areálu. Brečela jsem u piva za 42, ale zase mi to netrhalo žíly tak moc jako cena piva v UK (kolem 100,- někdy i více). Stejně jsem neměla ani čas moc pít a byla jsem ráda, že se dokážu bavit i bez alkoholu, ale když je žízeň, tak se nedá nic dělat. Toiky byly tenhle rok ale katastrofální, ale to jen kvůli velkým vedrům, kdy se to tam přes den všechno uvařilo a pak jste si museli 3x rozmyslet, jestli se vám fakt chce a jestli je to opravdu naléhavé. Jo a taky vám zrovna 2x nepřidá chlápek před váma, co tam všem rozhlašuje, že musí kadit... to si pak chcete vybrat jiné kabinky.
Oka, teď už se věnujme něčemu jinému, něčemu více "chutnějšímu". Koho jsem si užila nejvíce? Za mě to prostě vyhráli Galantis, pro ně byla hodina a půl prostě málo. Tancovala bych na ně klidně celý den, celou noc... dokud by hráli, tak bych jela. Jejich show, jak audio, tak vizuální byla prostě TOP! No a dále jsem si opravdu užila Matrix and Futurebound, DNB. Příjde mi, že si takovéhle věci užívám nejvíce, když stojím u pódia. Z těch repráků máte sice někdy pocit, že se vám změnily pozice vnitřních orgánů, ale ten pocit, že jste v centru dění je dobíjející a vy prostě jedete a jedete jak to jen jde. Taky jsem se u pódia dočkala oficiální fotky, po 3 letech, ale mám.
Pokud jste milovníci nebo jen fandové taneční muziky a tohle vás aspoň trochu baví, tak třeba můžete tenhle festival do budoucna zkusit a navštívit, protože to rozhodně stojí za to. Taky je to o něčem jiném než když vám to hraje v rádiu a vy to s nechutí přepnete, protože live a v davu je to úplně jiný pocit. Taky pokaždé přepnu rádio, když hraje metal, protože se mi to prostě nelíbí, ale když jsem slyšela metal na živo, tak bych si zapařila i na to. Takže vstupenky jsou do předprodeje 1.9.2018, tak pokud budete mít zájem, tak si kupte. Nebo si je spíš kupte až později, ať na mě v té první vlně zbudou!
Foto: by me, B4L, Martin Kusyn
